Hranice ovládání v jistém smyslu vypadají i jako něco ze starší tvorby Davida Lynche. Spousta tichých scén s podivným hučením, spousta nelogických hádanek a všude kolem plno otazníků. Po vzoru Ghost Doga zůstala Jarmuschova lyrika a mystika, vetkaná do kodexu zásadového člověka s důležitým posláním; jenže tam, kde Forest Whitaker stihl ze své ledabyle načrtnuté škatulky vyrůst v opravdového vojáka, Isaach De Bankolé zůstává pouhým tušeným řemeslníkem s prazvláštními zvyky, kterému Jarmusch nedofoukl žádný třetí rozměr. Pochopitelně je to účel – Hranice ovládání nejde cestou filmové gangsterky, ale honí se spíše za útvarem, který je blíže psanému slovu. I když filmu chybí závěrečné ponaučení a nevystupují v něm žádná zvířata, je obyčejnou bajkou.

Spustit