Vlastička umřela. Vesnický kostel, pohřební kočár tažený koňmi, farář, obyvatelé Olšan a souputníci zvláštního života Bohumila Stejskala (Boleslav Polívka), multimilionáře z vůle Boží, z Dědictví I. Trochu zestárli. Bohumil (Boleslav Polívka) taky trochu zestárl. Přibyly mu majetek, starosti, kilogramy a děti. Ztratil ženu svého života. Hraje hudba, zpívá místní ženský sbor Křepelky, jehož byla Vlastička členkou (a Bohuš je sponzorem). Smrt známého sbližuje. Všichni jsou smutní, nebo tak aspoň vypadají. Za zdí hřbitova zastavil starší Mercedes a z něj vystupuje rovněž zestárlá „hérečka" Irenka. Pozoruje pohřeb přes zeď, dovnitř se neodváží. Odjede před koncem obřadu. Smuteční hostina v Bohušově sídle. Jsou tu všichni, které známe z původního filmu. Zjišťujeme, že Bohuš si postavil ohromné sídlo ve farmářském stylu obklopeném zoologickou zahradou. Má rád svou dceru (Anna Polívková) a visí na šestiletém vnukovi, jehož učí jízdě na koni. Má vlastní chov koní a považuje se za odborníka na to. Už sedm let nepije a celkem si zvykl na peníze. Bohuš je smutný, ale smutek v jeho podání má velmi výstřední podobu. Téměř každá promluva se mu proplétá s pohřební řečí a duch Vlastičky postupně výrazně vstupuje do jeho mysli i jednání. Vlastička dávala jeho životu řád...vnutila mu kázeň. Teď je zase Bohuš sám. A smutný. Je na čase vrátit se ke kořenům...k flašce. Po sedmi letech se Bohuš zase napije. A bude to jízda, během které se bláznivě zamiluje do herečky, málem se stane filmovým producentem a majitelem zámku, málem přijde o vnuka, málem uvěří, že Vlastička pořád žije, přijde o několik miliónů, rozbije v přímém přenosu finále soutěže Hvězdy tančí, aby nakonec pod tlakem dcery a věrného přítele Arnošta (Arnošt Goldflam) dobrovolně našel klid a sebe samého v protialkoholní léčebně v tichém rozjímání s bláznivým JUDr. Strážným (Jiří Pecha). Velká jízda... i tak by se film mohl jmenovat, kdyby nenavazoval na už tak proslavený název dílu prvního.

Spustit